Znak obce a Nazev obce

Dnes je středa
13. listopadu 2019, 45. týden
svátek má Tibor, zítra Sáva

 




Které roční období se vám líbí nejvíce?

 10319
Jaro

 7236
Léto

 7175
Podzim

 6835
Zima

Nemáte zapnuté ukládání cookies! Hlasování do ankety není možné


Informace - Články

Tisk 

Trudomyslnost je vážná věc aneb psy nemáme


Zápisky a postřehy "cestovatele" Jana Stříteckého

Stanislav Šindelka,
Příspěvky,
přečteno 581x,
25.1.2013



Severní vítr fučící v lednu od kantaberského pohoří… ale to už všechno z předchozího příspěvku víte a nic se na tom nezměnilo. I ve slunném a jindy veselém Španělsku zimní ustrnulost a mrtvost může způsobit, že jeden začne pociťovat příznaky trudomyslnosti. A to je vážná věc. Rozhodli jsme se se spolužáky vyzvat tuto hydru na souboj vskutku cimrmanovský a naplánovali si na víkend kulturní program.

V univerzitním divadle El Albéitar v pátek přenášeli koncert Berlínské filharmonie. Celý zmoklý jsem dorazil deset minut před začátkem a v sále ‒ na rozdíl od toho berlínského ‒ už bylo plno. Čekající diváci si krátili dlouhou chvíli vtipkováním: „A prej že sou Němci pünktlich, dyť v tom sále nikdo nejní“ nebo „To je taky to jediný pozitivum, co nám sem Němci posílaj. Úspornejch opatření a pupkatejch Helmutů na Kanárech už máme plný zuby.“ Já jsem se mezitím díval na minidokument o přenosech filharmonie. Sedm režisérů připravuje vysílání, na každém přenosu pracuje dobrá padesátka lidí. V tomto jsou Němci teda dost pünktlich a pokud jsem to správně pochopil, umožňují kulturním institucím po celém světě si koncerty přenášet zdarma.

Na programu byl Mozartův poslední sedmadvacátý klavírní koncert (K 595) a po přestávce «Grand Duo» (C-dur) od Schuberta. Filharmoniky v Berlíně řídil (a koncertoval s nimi) americký dirigent a klavírista Murray Perahia. Skvělý zážitek! Ten poslední Mozartův klavírní koncert je perla. Poněkud zvláštní konec, kdy jedni tleskají před plátnem a druzí se jim diví, osvěžil technik, který představení ukončil vytažením plátna. Tleskat kulisám nedávalo už vůbec žádný smysl, a tak se šlo domů.

Jelikož měl páteční večer úspěch a počasí ukazovalo Leónu stále svoji odvrácenou tvář, šli jsme do Albéitaru i v neděli, tentokrát na italský film “Cesare deve morire”. Jde o vězeňské drama, a to doslova, ve dvou rovinách: skupina vězňů zkouší divadelní představení se stejnojmenným názvem. Film propojuje zejména osa zločin – trest. Líbilo se mi to, až jsem pochopil, že autoři film natočili jako dokument. Klobouk dolů před vězni-herci, ale jejich nesporné herecké kvality nic nemění na tom, že to jsou vrahové. Zajímavé, možná to budou dávat i v nějakých českých artových kinech. Doporučuji.




Nedělní oddychový den jsem si zpestřil přelouskáváním španělských novin. Totiž, abyste mi rozuměli, nedělní vydání takového El País má asi 120 stran a magazín. Ty nejzajímavější články vycházejí právě v neděli, a tak jsem se pustil do věci. Nebojte, o volbě českého prezidenta nepadlo ani slovo, bohudík. Zaujal mě článek „Stát odsud odešel“. V rámci „optimalizace“ zdravotnictví a školství se (rozuměj nedostatku peněz) se ruší v některých vesnicích/městech školy a lékařské pohotovosti. Závěr, že stát „vyklízí svoje pozice“ na některých frontách, je rozhodně důvodem k zamyšlení. Není to taky obraz politiky v celé EU? Státy si nevědí rady samy se sebou, s EU, s dluhy, a proto „odcházejí“ z veřejného prostoru a soustředí se na pouhé přežívání? Poprvé za dobu, co čtu španělský tisk, jsem v něm však objevil tvrzení (to si myslím již delší dobu), že země „stojí před hrozbou sociálního výbuchu“.

Choboty největšího španělského letiště v Madridu (nebojte, nepůjde o letecký příspěvek) prošlo v roce 2012 cca 45 miliónů pasažérů, o celých 4 500 000 cestujících méně než v roce 2011. Proč? Madridské letiště je branou z/do Latinské Ameriky, většina letů ve směru Evropa – Latinská Amerika a opačně odlétá/přilétá z/na madridské/ho letiště. Těch se dotkl největší propad. Evropa už zkrátka netáhne. Kdeže je ten obrázek Latinoameričana (cca 1995-2005), který se dvěma kufry doráží do Madridu splnit si svůj spanish dream.

Podle různých prognóz, jež se samozřejmě mohou mýlit, si na stabilizaci situace Španělsko počká 10-25 let (!). Řekněte těm 55% nezaměstnaných mladých lidí, že za patnáct let to bude lepší a možná i nějaká ta práce se najde?! Španělsko momentálně prožívá – kromě všeho jiného co prožívá – jeden z největších odlivů mozků. Ti odvážnější mladí lidé s vysokoškolským diplomem v kapse se hrnou přes celou Evropu. Jen v Brně se jich za posledních pár let usadila dobrá pětistovka. Další destinací, opomíjenou a často opovrhovanou, bude Latinská Amerika. Jsem o tom stoprocentně přesvědčen, tam je budoucnost. Vlády Ekvádoru, Mexika, Brazílie i Chile se chystají podpořit tuto imigraci. Mexiko se nyní díky vřelému přijetí španělské emigrace z dob Frankovy vlády (1939 až 1973/5) může chlubit jedním z nejlepších vysokoškolských prostředí v Latinské Americe.

Obracím list a zakončím tento zápisek kulinářsky. Dnes mi v zelinářství prodavačka řekla, že je ráda, když si kupuju černé olivy, protože jsou lahodné a navíc nezvyšují tolik krevní tlak jako zelené. Nevěřícně jsem kroutil hlavou. „Fakt, věř mi, v létě, když mi je na omdlení, si dám dvě tři olivky a jsem zase v pořádku.“, prozradila mi prodavačka své malé olivové tajemství.

(čtvrtek 24. ledna 2013)



Diskuse


Zobrazit diskusi nebo přidat příspěvek


 Work time: 0.274 s | © 2018 Obec Šošůvka | Webmaster