Znak obce a Nazev obce

Dnes je středa
15. srpna 2018, 33. týden
svátek má Hana, zítra Jáchym

 




Které roční období se vám líbí nejvíce?

 5062
Jaro

 3782
Léto

 3961
Podzim

 4039
Zima

Nemáte zapnuté ukládání cookies! Hlasování do ankety není možné


Informace - Články

Tisk 

10 + 1 otázka


Rozhovor s Josefem Čuprem

Stanislav Šindelka,
Příspěvky,
přečteno 984x,
8.10.2009



Tentokrát jsem požádal o rozhovor výborného zpěváka, skvělého kytaristu, člověka, jenž nepokazí žádnou legraci, dlouholetého úspěšného stolního tenistu, bývalého fotbalistu a v neposlední řadě velkého fotbalového fanouška, pana Josefa Čupra.
Tradiční krátká vizitka:

Josef Čupr
48 let, ženatý, 3 děti
1974 až doposud hráč stolního tenisu za TJ Šošůvka
1967-1989 – hráč oddílu kopané TJ Šošůvka
1989-1998 – hráč oddílu malé kopané Pegas Šošůvka
- v současnosti nejhlasitější fanda našich fotbalistů

1. Stolní tenis je v Šošůvce hodně populární. Jak jsi se k němu dostal Ty?

J.Č. Tak já začal hrát stolní tenis poměrně pozdě. Až ve 13 letech. Do té doby byl na prvním místě fotbal. Jenže pak se v Šošůvce otevřel nový kulturní dům a najednou zde byla možnost sportovat i v zimních měsících. Bylo nás tehdy snad deset kluků. Vždycky jsme počkali, až dotrénují muži, a pak přišel náš čas. U tehdejších dvou stolů byla tehdy pořádná tlačenice. Dost často jsme hrávali tzv. „obíhačku“, aby si zahráli všichni. Mě ale stolní tenis bavil od začátku. V 16 letech jsem dostal možnost hrát za béčko. Bylo to hlavně díky Honzovi Hudcovi, který byl stabilním hráčem a umožnil mi nastupovat s ním na střídačku do soutěžních zápasů, což byla ta největší škola. A o rok později jsem dostal možnost hrát za Šošůvku A.



2. Stolní tenis hraješ opravdu dlouho. Měl jsi za ty roky nějaké oblíbené soupeře, kteří tvým spoluhráčům dělali problémy, ale Ty jsi na ně uměl? A naopak, máš někoho s kým hraješ vyloženě nerad?

J.Č. Nedá se říct, že by mně někdo vadil nebo naopak. Já bych to řekl asi takhle. Rozdělil bych svoji tenisovou kariéru na dvě poloviny. Do 30 roků a od 30. Do těch 30 mě to bylo prakticky jedno s kým hraji. Ani obranáři mě nevadili. Měl jsem svůj útočný styl a dokázal jsem se prosadit. Jenže taková hra je založená na pohybu a ten já už teď tak dokonalý nemám. Uvedu to na příkladu Franty Kubína z Vanovic. To je vyloženě defenzivní hráč. Ve svých nejlepších letech jsme jeli hrát do Vanovic. Jen já a Jarda Ševčík. A ve dvojici jsme tam uhráli 9-9. A Kubínovi jsem nedal žádnou šanci. Jenže teď, když jsem s ním hrál naposledy, tak mě „upinkal“. Prostě on není žádný špičkový hráč, na rozdíl ode mě hrál o jednu, či dvě třídy níže, ale hraje všechny roky na stejné úrovni. Kdežto já jdu s výkonností dolů. Bohužel ve 48 letech už ten pohyb, tak potřebný k útočné hře, nemám.



3. Několik sezón hraješ za Šošůvku B. Sestava je ustálená. Můžeš charakterizovat Váš tým?

J.Č. Mě se hlavně líbí celková atmosféra v týmu. Táhneme všichni za jeden provaz, a když se někomu nedaří, tak ho ostatní povzbudí. Po zápase si jdeme sednout do hospůdky, kde to ještě jednou probereme, poklábosíme si a jdeme domů. Já už jsem chtěl několikrát s tenisem skončit, ale nedá mi to. Prostě mě to pořád baví. Na druhou stranu bych byl rád, kdyby se někdo z mladých vytáhl a já ho mohl „pouštět“, jak mě tenkrát ten Honza. V týmu jsem nejstarší a v budoucnu by mě bavilo hrát třeba v céčku s mladejma, něco poradit, udělat nějaký ten bodík. Prostě si zahrát.
A co se týká mých spoluhráčů? Jasná jednička je Ivoš Jakš. Jako žák jezdil i po republikových turnajích a „má to v ruce“. Je to typ bojovníka, který nechce za žádnou cenu prohrát a rve se o každý míč. Je do toho z nás asi nejvíc „zažranej“.
Pepa Mikulášek je spíš takový flegmatik. Hodně mu pomohla ta „tráva“ co má na pálce. Pro soupeře je tím strašně nepříjemný a dělá důležité body. Navíc je to vynikající vedoucí družstva.
Ivoš Sedlák je velký pohodář. Co se týká tenisu, tak s ním hraji nejdéle. Hrávali jsme spolu již v áčku. A těch čtyřher, co máme spolu odehrátých, by se asi nikdo nedopočítal. Prostě jsem s ním strávil za zeleným stolem jedny z nejkrásnějších let.
A co se týká mě? Není to jak víno – že čím starší, tím lepší. S přibývajícím věkem už i ty nervy pracují, mívám strach o výsledek – což jsem v mládí nepoznal. Přibývající roky nezastavím.



4. Jsi hráčem, co odehraje dost často zápas na 5 setů. Vzpomínáš na nějaký takový dlouhý zápas obzvlášť rád?

J.Č. Je pravda, že těch pětisetových zápasů hraji poměrně dost. A na některé zápasy se nezapomíná. Před zhruba 20 lety jsem hrál semifinále na turnaji ve Vysočanech. (V tu dobu se hrávalo ještě do 21 míčků na dva vítězné sety). Za soupeře jsem měl Pavla Krátkého z Blanska – nepříjemný levák a jasný favorit. Já v té době pracoval ve Vysočanech. No a v tom zápase jsem měl až neuvěřitelnou podporu domácího publika. Každý můj úspěšný míček oslavovali jak na fotbale. A já v takové atmosféře hrál skvělý zápas a nakonec jsem i vyhrál.
No a pak rád vzpomínám na jeden mistrovský duel z Blanskem. Hned v úvodním zápase jsem nastoupil proti už takovému trochu staršímu hráči. Obličej mi byl povědomý, ale nedokázal jsem ho zařadit. Začali jsme hrát a já cítil, že mám prostě svůj den. On hrál fakt dobře a útočil, co to šlo. Ale já dokázal míčky vracet, jeho útoky blokovat, prostě mi vše vycházelo. Po mém vítězném míčku soupeř hodil pálkou přes celý kulturák, převlékl se, sbalil si věci a odjel pryč, aniž by dál pokračoval v utkání. Pak mě říkal Jarda Ševčík: „ Víš koho jsi porazil?“. No a byl to bývalý ligový hráč Němec z Blanska. On hrál v tu dobu nějakou soutěž v Rakousku a k nám se přijel jen „rozpinkat“. (Úsměv)



5. V předminulé sezóně Šošůvka B z OP 1 spadla. Myslíš, že se nebude stejná situace opakovat i letos?

J.Č. To je hodně těžká otázka. Já sám nevím, kdy nastoupím. V létě jsem si poranil sval a pořád to není ono. A co se týká záchrany, bude to asi hodně na hraně. Některé celky sice oslabily, ale nevím jak se to v soutěži projeví. Ivoš Jakš na to jednoznačně má, otázkou je, jak to půjde ostatním. Takže těžko v současné chvíli tipovat nějaká umístění.



6. Hrával jsi také fotbal. Jak vzpomínáš na své tehdejší spoluhráče? Jako hráč nebo fanda jsi u fotbalu v Šošůvce dlouho, který fotbalista byl pro tebe takový ten „top“?



J.Č. Fotbal jsem hrál od žáků, přes dorost a do vojny i za muže celkem pravidelně. Za spoluhráče jsem měl například Aleše Šenka, Miloše Petlacha, Dušana Krátkého a další. Pamatuji se, že jsem jednou za žáky dal Olomučanům 9 branek a vyhráli jsme 31:0. Přesto jsem v tom zápase nebyl nejlepším střelcem. Aleš Šenk dal těch gólů asi 14. Vojna byla takový trochu zlom. Ne že bych už pak nehrál. Stabilně jsem nastupoval až do svých osmadvaceti let, to se nám narodila dcera Lucka a já potřeboval konečně taky nějaký čas na rodinu. Abych se aspoň jednou týdně proběhl po hřišti, tak jsem začal hrát malou kopanou. Jako hlavní sport jsem si nechal stolní tenis. Fotbal mě bavil a baví pořád, ale přece jen pinec byl na prvním místě a šel mě výrazně líp.
A nejlepší hráč. Nemůžu samozřejmě hodnotit padesátá nebo i šedesátá léta. A také se nechci nikoho dotknout, ale z mého pohledu řeknu - Petr Mikulášek. Je sice pravda, že ten co dává góly, je nejvíc vidět (pak teda ještě brankář), naopak například vynikajícího obránce si až tolik lidí nevšimne. Ale Petr nejen ty góly dával, on si je také dost často dokázal sám připravit. Zjednodušeně řečeno: Stačilo kopnout míč na levé křídlo a on už si s tím nějak poradil.



7. Když už jsme u fotbalu. Které je Tvé nejoblíbenější ligové družstvo a myslíš si, že naše reprezentace postoupí na MS?

J.Č. Víš, kterého družstva jsem fanoušek? Zbrojovky Brno. Prostě Zbrojovky v době její slávy. Nezapomenu například na to, jak jsem v 17 letech byl na závěrečném utkání sezóny 1977-78. Brno mělo titul a hrálo s Duklou Praha. Čtyřicet tisíc diváků, doslova fantastická atmosféra, která mě pohlcovala. Sice se prohrálo 0-1, ale nikomu to snad ani nevadilo. Celý stadion slavil. Prostě nezapomenutelný zážitek. Nebo zápasy v pohárové Evropě, na které jsem také chodil. Taková atmosféra se už u nás na fotbale nevidí.
A jestli postoupíme na MS. Byl bych špatný fanda kdybych nevěřil. 2x vyhrajeme, jsme v baráži a pak i na MS. To stejné je sice slyšet od našich hráčů i fanoušků, ale opravdu věřím, že se tam dostaneme.



8. Na oslavu postupu do okresního přeboru jsi dokonce složil vítězný chorál. Kde jsi vzal inspiraci?

J.Č. Mě osobně se při sledování světového fotbalu v televizi ohromně líbí takhle vytvořený sborový zpěv. Těch například 60 000 lidí, kteří zpívají – to je nádhera. Navíc to jsou poměrně jednoduché táhlé melodie, které zvládne zazpívat prakticky každý. Takže inspirace asi odsud. Já sám mám k hudbě velice blízko a písnička Panenka od Poutníků (na jejíž melodii je zmiňovaný chorál) je moje oblíbená. Takže stačilo předělat text a bylo hotovo.



9. Na zápasech Šošůvky jsi znám svým hlasitým povzbuzováním. Byl jsi tak impulsivní vždycky? A co když utkání skončí? Bereš si nějak výsledky k srdci?

J.Č. Tak asi jsem takový až v poslední době. Prostě těm našim klukům hodně přeji a přenese se to do emocí. Mě osobně se moc líbí, že dokázali vytvořit výbornou partu, sednou si spolu, proberou to, prostě nijak se neodcizují. Nemůžu říct, že v době mého aktivního hraní parta nebyla, ale teď se na to dívám z pozice fanouška a to je rozdíl.
Moc mně vadí, když slyším z řad ostatních příznivců, že se nemělo postupovat, ve III.třídě bychom vyhrávali. Nebo že se na to nedá dívat a podobně. Za ta léta u sportu vím sám nejlépe jaké to je, když se nedaří. Prostě se snažíš, co to jde, a výsledkově to občas není vidět. Navíc si myslím, že takové řeči jsou naprosto předčasné. Je odehráno 9 kol a nemyslím si, že by nás někdo vyloženě „drtil“, prostě že bychom od začátku zápasu měli pocit, že dnes na soupeře nemáme. Co mají říkat takoví fanoušci Komety. Na vítězství čekali 12 kol a fandí pořád.
Kluky je potřeba spíše povzbudit a ne jen kritizovat. A když se nedaří, tak potřebují cítit podporu fandů ještě víc. Víš, mám takový dojem, že když hrajeme venku, tak se fandí úplně jinak. Jako kdybychom na hřišti soupeře mohli jen překvapit, a tudíž se ledasco přehlédne. Já si myslím, že okresní přebor je sice hodně kvalitní, ale naše mužstvo na tuto soutěž určitě má. A jestli si výsledky nějak beru? Pravdou je, že nad tím přemýšlím dlouho. Vyloženě zklamaný jsem však byl akorát po Vavřinci. To byl soupeř, kterého jsme měli jednoznačně zdolat. Tu remízu považuji za trestuhodnou a mrzí mě doteď.



10. Šošůvce se momentálně příliš výsledkově a někdy i herně nedaří. Dostaneme se do vedení, ale nedokážeme je udržet. V čem z pozice fanouška vidíš příčinu?

J.Č. Sám sobě si dávám otázku, proč nedokážeme dotáhnout do konce dobře rozehrané zápasy. Kdyby se hrálo jen na první poločas, tak jsme v tabulce první. Máme sice mladé mužstvo, ale nemyslím, že by to bylo v nezkušenosti. Vždyť třeba takový Jenda Kuchař hraje za muže první sezónu a dokáže odehrát zápas na vysoké úrovni. Když jsou kluci mladí, tak by to nemělo být ani ve fyzické kondici a možnost nějakého podcenění vylučuji docela. Opravdu nevím. Snad shoda nešťastných náhod. Dáváme branky po hezkých akcích a většina těch obdržených spadá do kategorie laciných. Vrtá mi to hlavou, ale myslím, že podobnou otázku si pokládá i trenér.



10+1. Jaké máš vlastně mimosportovní koníčky nebo zájmy?

J.Č. Podle mé manželky jich mám hodně. V první řadě kytara. Jsem také vyznavačem trempinku, máme s partou trampskou osadu a to také zabere dost času. Navíc zpívám ve Sloupě v chrámovém sboru, takže spousta zkoušek. A jestli se za koníček dá považovat to, že si chodím „zabékat“ na fotbal – tak tedy i to.

Děkuji za rozhovor.

V příštím vydání se můžete těšit na rozhovor s někdejším velkým talentem šošůvské kopané, hráčem jehož kariéru notně přibrzdilo zranění kolena, ale který se po několikaleté přestávce dokázal vrátit zpět do týmu. Jeho výkony jsou hodně příjemným překvapením letošního roku a navíc v současnosti udivuje fanoušky svými skvělými zákroky (při zranění Jardy Valacha) i na pro něj netradičním postu brankáře. Řeč je samozřejmě o Ivanovi Zouharovi a dotazy na něj můžete posílat na emailovou adresu : kostas99@seznam.cz



Diskuse


Zobrazit diskusi nebo přidat příspěvek


 Work time: 2.015 s | © 2010 Obec Šošůvka | Webmaster