Znak obce a Nazev obce

Dnes je pátek
23. února 2018, 8. týden
svátek má Svatopluk, zítra Matěj

 




Které roční období se vám líbí nejvíce?

 3570
Jaro

 2053
Léto

 1851
Podzim

 2235
Zima

Nemáte zapnuté ukládání cookies! Hlasování do ankety není možné


Informace - Články

Tisk 

10 + 1 otázka


Rozhovor s Michalem Knödlem

Stanislav Šindelka,
Příspěvky,
přečteno 1099x,
1.3.2010



Dnes si našel čas na rozhovor jeden z nejnenápadnějších našich fotbalistů (což však ale neplatí o jeho výkonech na hřišti), hráč s velkým fyzickým fondem, člověk, jenž nezkazí žádnou legraci, a zároveň ukázka mladého úspěšného muže, kterým Michal Knödl bezesporu je.

Malá vizitka:

Ing. Michal Knödl, 25 let, svobodný, přítelkyně Andrea
Obchodní manažer, fotbalista TJ Šošůvka a hráč malé kopané Orel Boskovice


1. Jak se vlastně stalo, že jsi se objevil v kádru fotbalistů Šošůvky?

M.K.: Já hrával dříve za žáky Boskovic a potom za dorost v Knínicích. Někdy v 17 letech jsem však přestal s klasickou velkou kopanou a dal se spíše na tu malou. Asi před 5 lety (přesněji v létě 2005) se za mnou v Šošůvce zastavil Aleš Zouhar, nejspíš na popud Ivana Zouhara, který mě znal z působení v Boskovicích, s otázkou, jestli bych si nechtěl zahrát za místní oddíl. Šošůvka měla zrovna hrát přípravný turnaj v Ostrově, tudíž že můžu sám sebe otestovat. Ta zkouška nedopadla úplně nejhůř, takže se vyřídily potřebné formality s mým mateřským klubem z Boskovic a na podzim 2005 jsem naskočil do místního týmu, kde působím už šestou sezónu.


2. Je mezi našimi fotbalisty některý, se kterým se Ti na hřišti obzvlášť dobře spolupracuje? A Ty sám patříš mezi fotbalisty s obrovským zrychlením, trénuješ tuto činnost nějak speciálně?

M.K.: Musím říct, že se mi hraje dobře se všemi. Ale pokud bych měl přece jen uvést nějaké jméno, tak Luboš Bezděk. Hrajeme spolu na levé straně a on je typem ofenzivního obránce, což mně osobně vyhovuje. Jsme na sebe zvyklí a myslím si, že si fotbalově rozumíme. Má výbornou kopací techniku a smysl pro přesně načasovanou přihrávku. Samozřejmě pokaždé vše nevyjde a také dost často záleží na soupeři, co nám dovolí, ale nějak si poradíme (úsměv).
Abych se přiznal, tak rychlost prakticky netrénuji. Z mého pohledu jsem spíš vytrvalostní typ. Běh mi nedělá problém a kromě tréninků si dost často chodím v Boskovicích po večerech zaběhat. A jsi si jistý, že jsem rychlý? Nebudou třeba jen soupeři pomalí? (smích)


3. Dostáváš se poměrně dost často do šancí, ale těch gólů moc není. Kde je chyba?

M.K.: Dobrá otázka. Ale těžká odpověď. Hned v prvním zápase za Šošůvku jsem dal gól a v té první sezóně to bylo rovnou 6 zásahů do černého. Ale pak se to nějak zaseklo. Je pravda, že do šancí se dostávám, ale nejsem rozený střelec. Často mám pocit, že každou „zazděnou“ možností ztrácím potřebné sebevědomí do dalšího zakončení. Takže radši nahrávám. Má ideální představa je, že „uteču“ po křídle, dám to před branku a ať už s tím Roman něco udělá, od toho tam je, no ne? (smích)


4. Vzpomeneš si na nějaký zápas, který se Ti obzvlášť povedl? A nosíš číslo 8. Je v tom nějaká symbolika?

M.K.: Tak určitě to je hned ten první zápas za Šošůvku. Ty první zápasy se zkrátka dobře pamatují. Hráli jsme ve Vilémovicích, vyhráli 5-2 a já dal hned gól. Asi si v Šošůvce říkali, že získali střelce – trochu se spletli (smích). A pak se mně vybavuje loni na jaře zápas s Lažany. Trefil jsem se hned 2x. To se mi snad ještě nestalo. Ostatně většina těch zápasů, kdy jsme šli na postup, byla nezapomenutelná. Jinak věřím, že zápas, který označím za nejpovedenější, mě ještě čeká.
A s tou číselnou symbolikou? Vůbec v tom nic není. Spíš se mně líbilo číslo 7. Ale když jsem došel do Šošůvky, tak na mě ta osmička jaksi zbyla. Je však pravda, že jsem si na ni zvykl a neumím si představit, že bych sáhnul po jiném čísle. V nedávném Tvém rozhovoru jsem se dočetl, že číslo 8 je oblíbené i u Jendy Kuchaře. Takže jsem ho jaksi předešel. Měl jsem asi štěstí, že v době kdy jsem přišel do Šošůvky, tak Jenda byl ještě v žácích (smích).


5. Působíš klidným dojmem nebo je to jen zdání? A kdo podle tebe je největším „hecířem“ v kabině?

M.K.: Tak já se prakticky nikdy nerozčiluji. A na hřišti už vůbec ne. Řekl bych, že nechávám emoce v sobě. Vždyť i za těch více jak 5 let jsem dostal snad jen jedinou žlutou kartu. I když to zase může svědčit o tom, že nejsem dost důrazný. Ale asi se už nezměním.
Co se týká těch „hecířů“. Tak určitě Zbyněk Musil. Ten má co říct před, během i po utkání. Pak to dovedou pozvednout bratři Roman a Ivan Zouharovi a nesmím zapomenout ani na Mirka Petlacha.


6. Co Ty a malá kopaná, kterou také hraješ? A v čem vidíš zásadní rozdíl mezi malou a velkou kopanou?

M.K.: Hraji za OREL BOSKOVICE. A loni se nám povedl velký úspěch v podobě postupu do nejvyšší okresní soutěže, kterou je 1. liga. To už je hodně kvalitní soutěž, v družstvech soupeřů tam hrají hráči, kteří hrají i za divizní celky. Naše družstvo bude takovou výjimkou. Z velké kopané jsem tam jen já a pak Roman Dvořáček hrající ve Vískách. V kádru máme spíše hokejisty. Ať už z Boskovic nebo z Lysic. Hrajeme takový technický fotbal, který se divákům doufám líbí. Snad to nějak půjde i v 1. lize. Trochu mám strach z rozhodčích. Jelikož malou kopanou nerozhodují delegovaní sudí, ale vždy někdo z domácích funkcionářů, tak je tam hodně velká možnost ovlivnění. A 1. liga je tím vyhlášená. A ty rozdíly? Menší hřiště, spousta kontaktů, zkrátka se pořád něco děje. Nerozhoduje ani tak rychlost a vytrvalost, spíše technická vyspělost. Trochu jiný je i hrací systém. Oproti velké kopané se hraje jaro – podzim.
Taková malá perlička. V malé kopané hraji v obraně. Dokonce jsem byl svými spoluhráči vyhlášen za nejlepšího obránce loňské sezóny (smích).


7. Tvůj oblíbený fotbalista či klub?

M.K.: Teď Tě potěším. Tuzemským oblíbeným klubem je pro mě od dětství Slávia Praha. Už do školy jsem chodíval v sešívaném dresu. A ze zahraničních klubů je mi blízký Manchester United. S tím je spojený i ten fotbalista. Tím byl Erik Cantona. I když určitě ne herním stylem, který představoval. Bližší mé hře je Dušan Švento. Ohromě se mi vždy líbilo, jak převzal míč na levé straně, všem utekl a posílal centry před branku.


8. Končí zimní olympiáda. Který sport rád sleduješ? A co další Tvé koníčky či zájmy?

M.K.: Určitě hokej, i když tentokrát to naši hokejisté jaksi nezvládli. A pak jsem velký fanoušek Lukáše Bauera. Možná je to i tím, že mám poměrně kladný vztah k lyžování.
Další koníčky? Tak to je horší. Pracovní povinnosti zaberou spoustu času, takže na další záliby moc času není. Jsem rád, když se dostanu aspoň na trénink. Jinak ale moc rád zajdu, zejména po večerech, do lázní nebo do sauny. To je pro mě skvělá regenerace. Na škole jsem hrál rád florbal nebo jezdil na kole. To už prakticky padlo. Ale přes zimu si s Andreou vždy najdeme čas na sjezdové lyžování. Na ten jeden týden vždy vyrazíme do hor a jinak se snažíme o víkendech navštěvovat okresní sjezdovky.


9. Co jsi vlastně vystudoval a kde v současné době pracuješ?

M.K.: Po vystudování střední obchodní akademie, jsem nastoupil na ekonomicko - správní fakultu Masarykovy univerzity a po pětiletém studiu, tedy v nejkratším možném termínu (úsměv), jsem dosáhl na titul inženýr. Někteří ze čtenářů si možná pamatují, že státnice jsem oslavil v KRMELCU (smích). Prakticky hned po škole jsem nastoupil do zaměstnání, ve kterém jsem dodnes. Sice se změnil název, teď se jmenujeme NOVATISK, ale moje pracovní zařazení je prakticky stejné. Zaměření firmy je TISKÁRNA-KNIHÁRNA a já jsem obchodní manažer pro rakouský trh. Jsme zavedená firma a máme poměrně stálý zákaznický okruh. V současné době je určitě dobré, že máme práce dost, ale na druhou stranu to odnáší můj volný čas.

10. O minulých Václavských hodech jsi se představil v trochu netradiční roli stárka. Jak se Ti to líbilo?

M.K.: O tom, že bychom já a Andrea šli za stárky jsme uvažovali už v minulosti. Ale jaksi to nevyšlo. Navíc si myslím, že nejsem zase tak dobrý tanečník (což není pravda – pozn. autora), tak jsem měl poněkud strach. Jenže se poskládala perfektní parta, kterou vedl Petr Sehnal a určitě nelituji, že jsem do toho šel. Užili jsme si spoustu legrace a pokud budou ochotni jít ostatní i příště, tak já rozhodně nejsem proti. Snad mluvím i za Andreu.


10+1. Bydlíš v Boskovicích, ale jak se Ti líbí v Šošůvce? A neuvažuješ o trvalém pobytu?


M.K.: V Šošůvce se mi moc líbí. Přirostla mi za těch pár roků k srdci, což snad dávám najevo (úsměv). Když to trochu nadsadím, tak je to taková vesnička středisková jako v tom filmu. Pohodoví lidé, taková rodinná atmosféra. Ale s tím trvalým pobytem Tě asi zklamu. Na 99% budu bydlet v Boskovicích. Jsem tam zvyklý a vyhovuje mi taková ta všeobecná dostupnost kamkoliv. Teď je to trochu jiné. Andrea je přes týden v Olomouci na škole, takže jsme spolu spíše jen o víkendech. Ale společnou budoucnost plánujeme v Boskovicích. Mohlo by to vypadat, že jsem městský typ. Ale Boskovice ani tak velké město nejsou a navíc jsou blízko od Šošůvky. Třeba do Brna bych jít nechtěl.


Děkuji za rozhovor.


Upoutávka na příští vydání je z mého pohledu poněkud atypická. Ale byl jsem o to požádán jedním z přátel a odmítnout se mi nezdálo vhodné. Tudíž se tentokrát více dozvíte v sekci diskuse.



Diskuse


Zobrazit diskusi nebo přidat příspěvek


 Work time: 3.578 s | © 2010 Obec Šošůvka | Webmaster