Znak obce a Nazev obce

Dnes je středa
15. srpna 2018, 33. týden
svátek má Hana, zítra Jáchym

 




Které roční období se vám líbí nejvíce?

 5062
Jaro

 3782
Léto

 3961
Podzim

 4039
Zima

Nemáte zapnuté ukládání cookies! Hlasování do ankety není možné


Informace - Články

Tisk 

10 + 1 otázka


Rozhovor s Annou Ševčíkovou ml.

Stanislav Šindelka,
Příspěvky,
přečteno 1156x,
30.3.2010



K dnešnímu rozhovoru přijala pozvání usměvavá mladá dáma, která je nejen „proudařkou“ místního družstva žen SDH Šošůvka v požárním sportu, ale také členkou výboru SDH, kronikářkou, tvůrkyní hasičských webových stránek, ale také mladou dívkou, která má i osobní zájmy či koníčky. Řeč je samozřejmě o Aničce Ševčíkové ml.
Takže na úvod tradiční vizitka:

Anna Ševčíková, 21 let, svobodná, ovšem zadaná díky příteli Bohumilovi
administrativní pracovnice, členka SDH Šošůvka



1. Zaujala mě tvá internetová přezdívka. Jak vznikla? A když jsme u internetu. Staráš se také o webové stránky. Kde vznikl podnět k jejich tvorbě? Případně umíš si sama sebe představit jako počítačovou expertku, která to má jako stálé zaměstnání?

A.Š.: Vampigirl znamená upíří dívka. Tuším, že mi ji kdysi dávno vymyslela sestřenice. Bylo to kvůli vzhledu. Jako malá jsem měla křivé zuby a dopředu vystouplé horní špičáky – no prostě moje zuby vypadaly jako zuby upíří. Teď je mám sice rovnější, ale spousta mých internetových známých mě pod tímto nickem zná, takže mi zůstává. (smích)
A co se týká těch webovek. Jednoduše mě napadlo, že bych je zkusila vytvořit, i když jsem s tím neměla moc zkušeností. Chtěla jsem náš sbor prezentovat na internetu pro širokou veřejnost. A hodně okolních sborů webové stránky už mělo. Sebe sama si představit jako webdesignérku nedovedu, stránky dělám jen pro radost a naprosto amatérsky. Nemám bohužel dost zkušeností a praktických informací, abych se tomu mohla věnovat profesionálně.



2. Jak jsi se vlastně dostala Ty sama k hasičskému sportu? A co Anička a sport všeobecně? Je nějaký, který třeba ráda sleduješ v televizi?

A.Š.: Řekla bych, že jako slepý k houslím. Na úplně prvních závodech v Šošůvce 27. 6. 2004. Tehdy jsem tam pomáhala jako nečlen společně s rodiči a Radkou Toufarovou. Po celodenním popíjení se zrodil originální nápad v hlavě Pavla Sedláka. Ono se totiž už po celou dobu soutěže proslýchalo, že vzniklo nové družstvo žen, které se bude společně s muži zúčastňovat závodů v požárním útoku. Pavel mi prozradil, že pořád shání ještě jednoho člověka na proud a že bych to mohla zkusit. Slovo dalo slovo a od té doby závodím.
Já sama se nebráním žádnému sportu, klidně si vyzkouším i něco nového. Moc velký sportovní televizní divák však nejsem. U nás doma sledujeme maximálně hokej. Já sama se ráda dívám na atletiku. Mými oblíbenými sportovci jsou Roman Šebrle a Jeremy Wariner.



3. Bude se Vaše družstvo účastnit VC Blanenska i letos, případně v jaké sestavě? A jak vlastně získáváte nové závodnice?

A.Š.: Určitě se v letošním roce budeme aktivně účastnit Velké ceny Blanenska. Byla bych ráda, kdybychom s děvčaty navštívily také jiné závody v okolí, protože začínáme v úplně nové sestavě a potřebujeme nasbírat zkušenosti. Sestava se bude měnit, protože je nás zatím 11, pro požární útok je potřeba 7 lidí. Nechtěla bych, aby některé jen trénovaly a nesoutěžily. Navíc nemáme úplně rozdělené všechny posty, neboť jsme ještě venku s vodou neběžely. Uvidíme, které postavení komu sedne.
A jak získáváme nové závodnice? Bohužel velice těžko, protože mezi děvčaty v Šošůvce zjevně není velký zájem. Každý rok mám na nástěnkách a webových stránkách výzvu pro holky, které by chtěly zkusit něco nového a trošku si zasportovat. Velkou zásluhu na složení ženského družstva v letošním roce má také Janička Furchová.



4. Máš Ty sama oblíbenou některou ze soutěží nebo naopak někam nerada jezdíš a v obou případech proč? A je některý ze závodů na který si ráda vzpomeneš?

A.Š.: Mně osobně vyhovují tratě do kopce a po asfaltu, protože se nám na nich dlouhodobě daří. Takže ve Velké ceně jsou to závody ve Žďáru a Lysicích. Neoblíbené závody vyloženě nemám. Ráda jezdím na kvalitně organizované soutěže, které mají dlouholetou tradici, třeba Černovice a Horní Poříčí.
Největším úspěchem byla noční soutěž proti lyžařské sjezdovce v Přívratu, které se zúčastňuje spousta kvalitních družstev z celé České republiky. Zde jsme v roce 2007 skončily na fantastickém druhém místě. Dalším velkým úspěchem družstva bylo celkové čtvrté místo ve VCB 2006, staly jsme se skokankami roku. Mým největším úspěchem byla loňská krajská soutěž v požárním sportu v Břeclavi. Zde jsem závodila za Starý Lískovec a v disciplíně sto metrů s překážkami jsem skončila nejlépe ze všech mých spolubojovnic na 15. místě a dala si osobní rekord 21.62 s. Bylo to velké překvapení, protože stovku jsem běžela asi potřetí v životě. U nás v Šošůvce na postupovky nejezdíme, takže jsem s tím neměla žádné zkušenosti a o to větší jsem měla ze svého výkonu radost.



5. Jaká je Tvá oblíbená kniha nebo film? A co další koníčky či záliby?

A.Š.: Mou nejoblíbenější knihou je jednoznačně Harry Potter (úsměv). To můžu číst pořád dokola. Hodně se mi také líbí knihy Michala Viewegha. Teď zrovna čtu Twilight ságu od Stephenie Meyerové, která je o upírech. Z filmů mě v poslední době zaujal Avatar, na kterém jsem byla v kině. Jinak nepohrdnu dobrými českými komediemi, například trilogií Slunce, seno …
A kromě požárního sportu mě baví především běh, plavání, jízda na kole a kolečkových bruslích. Jako regeneraci po sportu se ráda naložím do vany a čtu si. (smích)



6. Hasičský sport je specifický v tom, že trvá jen pár desítek vteřin, na které se musí hodně dlouho trénovat. Co Tebe osobně na tom baví? A co atmosféra mezi družstvy. Poradíte si navzájem, nebo "jede" každý sám za sebe?

A.Š.: Trénovat se musí na každý sport, pokud v něm chce být člověk opravdu dobrý. (úsměv) Je velice těžké odpovědět na otázku proč? Požární útok mě baví už od první chvíle, co jsem s ním před šesti lety začala. Málokdo ví, že požární sport se skládá nejen z útoku, který je asi nejznámější, ale také ze štafety 4 x 100 metrů a sto metrů překážek jednotlivců. U profesionálních hasičů je ještě navíc výstup do čtvrtého podlaží cvičné věže. V loňském roce jsem se poprvé zúčastnila postupových soutěží, takže jsem musela běžet štafetu i stovky, což je oproti požárnímu útoku velká změna. Je to něco úplně jiného než ostatní sporty, nevím s čím bych ho srovnala. Takové běhání za kulatým nesmyslem by pro mě vůbec nebylo. (smích)
Samotná atmosféra na soutěžích bývá pohodová. Vždy se najdou družstva, která ráda poradí, povzbudí a pomůžou. Navzájem si fandíme, nejvíce asi s ženami z Černovic, ve kterých máme velkou morální podporu. Po některých soutěžích rádi posedíme a utužujeme vzájemné vztahy s ostatními.



7. Býváš před závody nervózní? A jakým celkovým umístěním by jsi byla spokojená v následující sezóně?

A.Š.: Před každým závodem jsem opravdu hodně nervózní. Na kolektivním sportu je problém, že pokud udělám chybu já, odnese to celé družstvo. Se špatným umístěním se někteří nedokáží tak snadno smířit. Jsem na postu proudaře, tam je zaváhání nejvíc vidět, navíc jsou proudaři dva, tak můžeme jejich výkon hned při útoku porovnat. Často špatný výsledek není vůbec vinou proudu, i když to tak navenek vypadá. Vzhledem k tomu, že budeme začínat úplně od nuly, nedělám si žádné velké iluze. Úspěchem by bylo umístění do 8. místa v celkovém pořadí Velké ceny Blanenska, což doufám, že se nám povede. Naši nováčci jsou hodně mladá a šikovná děvčata.



8. Nemůžu se nezeptat na hasičský ples, který bývá velice úspěšný. Přesto, vidíš někde rezervy, které by se daly zlepšit? A myslíš si, že je v Šošůvce dostatek možností na sportovní či kulturní vyžití?

A.Š.: S plesem se snažíme jít stále dopředu a dělat ho rok od roku zajímavější pro lidi. Jen co skončí jeden, už pomalu přemýšlíme o tom, jakého hosta pozveme příští rok. Rezervy tedy určitě jsou. Ráda bych, kdyby přišly také nějaké nápady, co zlepšit a co naopak nechat při starém, přímo od účastníků, kteří ples pravidelně navštěvují. Snažíme se poučit i od našich kritiků, ale nikdy se člověk nezavděčí všem.
Pro sportovní vyžití je v Šošůvce dostatek místa na to, že jsme menší vesnice. Máme tu nové fotbalové hřiště, hasičské hřiště u kulturního domu, kde se také dá hrát volejbal a nohejbal, případně si zakopat s míčem. Sál kulturního domu je v zimních měsících také hojně využíván pro tréninky fotbalistů, stolních tenistů, družstva mladých hasičů a dalších pohybuchtivých zájemců. Poslední dobou jsme si tu byly zatrénovat i my hasičky. V létě je u nás prima koupání v lomě. Kulturního vyžití tu moc není, vlastně jen hasičský ples a hodové taneční zábavy. Chtělo by to nějaké oživení, vždyť v Šošůvce bývaly hojně navštěvované taneční zábavy. Hodně kulturních i sportovních akcí se dělá pro děti. Ale do Blanska, Boskovic i Brna není tak daleko, abychom si tam nemohli za kulturou zajet.



9. V létě budou závody opět v Šošůvce. Cítíš sama na sobě rozdíl při domácí soutěži a při těch ostatních? A co Šošůvští muži? Budou letos soutěžit? A je některé mužské družstvo, kterému držíš palce?

A.Š.: Největší rozdíl je v tom, že závody probíhají v rámci Hasičského víkendu. Po dlouhých přípravách a náročném sobotním dnu je člověk opravdu unaven. Na druhou stranu se v Šošůvce sejde mnoho domácích diváků na rozdíl od jiných soutěží, kteří hlasitě povzbuzují, což člověka nakopne k lepšímu výkonu.
Obávám se, že družstvo mužů se opět nesloží. Sice se o tom mezi mládeží mluvilo, ale nedošlo k realizaci, což je škoda. Myslím si, že největší problém je sehnat kvalitní běžce na proudy. Palce držím každému, kdo na to má, ráda se podívám na povedený útok. Momentálně jsem největší fanynka družstva kluků z Němčic, protože za ně závodí můj přítel Bohumil. (úsměv)



10. Jaké máš plány do budoucna co se týká zaměstnání nebo studia?

A.Š.: Od října loňského roku pracuji na Úřadu městyse v Ostrově u Macochy jako administrativní pracovnice a práce mě baví. V květnu mě čekají přijímací zkoušky na Masarykovu univerzitu. Podle výsledku přijímaček budu uvažovat co dál.



10 + 1. Ty sama jsi aktivní, ale Tvůj bratr byl poněkud v pozadí. Jak se díváš na jeho roli stárka o minulých hodech?

A.Š.: Brácha není tak neaktivní, jak se zdá. Občas nám při nějakých akcích vypomůže. Teď se dokonce zapojil do tréninku s družstvem malé kopané. Je také vášnivý rybář – u vody tráví spoustu času, takže ho není moc vidět. Dost mě překvapil, že šel za stárka na hody. Rozhodně jsem to nečekala, ale bylo to příjemné překvapení. V této roli předčil mé očekávání. (úsměv)


Děkuji za rozhovor.


Jelikož již tento týden začínají okresní fotbalové soutěže, tak jsem o další rozhovor požádal stálici v našem fotbalovém týmu, neúnavného bojovníka a zároveň neústupného obránce, který je ovšem mimo fotbalové trávníky veselým a velice společenským člověkem. Pozvání totiž přijal náš „Zizu“, alias Jirka Klemsa ml.




Diskuse


Zobrazit diskusi nebo přidat příspěvek


 Work time: 1.984 s | © 2010 Obec Šošůvka | Webmaster