Jednoznačné určení původu i doby vzniku názvu Šošůvka činí jisté potíže na rozdíl od poměrně snadného určení pojmenování většiny sousedních vesnic. Hojně to byly základy jmen vlastních nebo obecná jména, zvláště podle přírodních poměrů, jež ovlivnila pojmenování vesnic. Rozličné podoby názvu obce Šošůvky v minulosti značně znesnadňují přesný výklad tohoto názvu, který se poprvé připomíná v zápisech Zemských desek cúdy olomoucké (ZDO IL, 510) z roku 1374 v latinském znění takto:
…in villa (W) sschusouecz…
Název obce, který je zde vyjádřen spřežkovým pravopisem, navíc splynul dohromady s předložkovým výrazem. V češtině se v té době dosud měkké souhlásky nahrazovaly tzv. spřežkami, které byly utvářeny různě podle tehdejších písařských škol. Záleželo tedy na subjektu písaře, jenž ne vždy věrně pro svou neznalost pojmenování obce a snad i pro neznalost jazyka převedl to, co slyšel, do písemné podoby. Zápisy pořízené v latině nebo němčině i v následujících stoletích byly zatíženy stejným nedostatkem. Není vyloučeno, že vliv němčiny měl vliv na podobu zakončení tohoto názvu: -vec místo -vce.
Nejednotnost ve znění názvu obce je patrná zvláště v následujících zápisech: roku 1381 je název obce zapsán jako Ciessowka, roku 1382 Schuschowca, r. 1384 Schusowce, roku 1407 (W)ssyssno cze, r. 1408 Schyssnowka, r. 1412 Schusnowicze, další zápis z téhož roku Schussnowcze a opět r. 1412 znovu Schussowka, roku 1437 Ssussnowka a znovu r. 1437 Ssusnovka (m). Také vedle Zemských desek olomouckých a brněnských název obce kolísá velmi i v jiných historických pramenech: roku 1407 Susuwka (w Susuwce – KPB I, 239), r. 1463 Šišůvka (KPB, IV, 268), r. 1491 Šešulka (ZDO XVI, 6), dokonce i Šašůvka (ČZM, 1922, 843). V opise společné pečeti obcí Šošůvky a Sloupu z roku 1682 zní genitivní tvar názvu obce Sosulki. Zápisy jsou tedy od prvopočátku komoleny, např. již podle špatně zachyceného ústního sdělení při zápise samém: v Šošůvce. Projevuje se i nesporný vliv horského nářečního typu hanáckého, do jehož oblasti obec Šošůvka náleží, zde zejména je to otázka změny u v o, ale i ostatních hláskových změn, které proběhly ve spisovném jazyce (Susuwka na Šišůvka) vedle zřetelně nářeční změny Šašůvka. V roce 1437 se dokonce vyskytuje i osobní jméno Jan Šošůvka. F. Černý a P. Váša (Moravská jména místní, str. 124, 125) vycházejí při určování základního významu z názvu z r. 1407 (w Susuwce) a odvozují jej od osobního jména Suš, souvisejícího se such, nebo tvořeného podobně jako Býš (-ov, -ec), kdy příponou -ov vzniklo Sušová; deminutivní Sušóvka, Sušůvka. Z toho dialektickou změnou hanáckou u v o a změnou s v š (srov. sočovice – šočovice) povstal dnešní název.
Naproti tomu se H. Sáňka (Pomístní názvy brněnského okolí, str. 90) domnívá, že podle počátečního š v názvu je třeba hledat jiný základ, podle něj snad v osobním jméně Šuš. Převládající tvar názvu, zhruba odpovídající ve své hláskové podobě dnešnímu je jiný, proto je nutno se vrátit k výkladu Černého – -Váši, jenž nevylučuje změnu s v š. Tomuto výkladu neodporufe ani další zjištění. U Josefa Jungmanna (Slovník česko-německý, díl IV, S-U, str. 527, Praha 1938) je uveden výklad obecného jména šuš v tomto významu: šuš (také sauš), je plást (včelí), šušowá djrka – otvor v plástu. Zde je ztotožněn význam šuš se sauš (čili souš, tj. něco suchého J. Užití tohoto významu pro výklad názvu obce z hlediska přírodních poměru nelze pominout, zvláště byl-li les v těsnější blízkostí obce než je tomu dnes, jak o tom ostatně svědčí i pomístní názvy. Med, získávaný z šuše (včelího plástu (lesního včelstva, byl v dřívějších dobách významnou složkou stravy a zejména i sladidlem pro venkovské obyvatele. Je pravděpodobné, že volně žijící včelstva, mající v tomto prostředí možnost bohaté pastvy, byla zde velmi hojná a jejich výskyt zároveň ovlivnil povědomí místních obyvatel natolik, že se tento význam přenesl na název obce, což by nebylo výjimečným zjevem, poněvadž právě charakteristické jievy přírody (rostlinné, živočišné aj.) se stávaly pojmenováním obce a nezřídka se dokonce objevily i v obecní pečeti jako symbol. Význam tohoto obecného názvu šuš (sauš) lze odvodit jednak z vlastnosti včelího plástu (suchý vosk) nebo i z přeneseného významu souš, tj. suchý strom s dutinou, v níž se usídlily včely. Vývojl apelativa se mohl dále utvářet do deminutivní podoby tak, jak ji odvozují Černý a Váša.
Utvoření názvu obce od základu such je možno podpořit i výkladem přírodních poměrů. Katastr obce je na styku devonských vápenců a kulmské droby. Při tomto styku jsou ve vápenci četné vodní hltače (závrty). Z hydrologického hlediska má šošůvský katastr prakticky jen systém stojatých vod, drobných vodních nádrži, vytvořených uměle. Tyto geologické poměry a přítomnost suchomilské krasové Hory by mohly i z tohoto hlediska svědčit pro původ názvu od slova suchý (Suchdol) .
Domněnka, podle níž se nabízí vyložit název obce podle porostu vyskytujícího se v místě podobně jako u Bukoviny, Bukovinky, Lipovce, Lipůvky nebo Habrůvky, a to podle sosny na Sosnúvku je těžko zdůvoditelná pro neustálené a poměrně málokrát se vyskytující písmeno n.
Na obecní pečeti z roku 1789 je v jejím opise uvedeno: PECET OBCE SCHOSSUWSKE, název je již zcela totožný s dnešním. Dá se tedy předpokládat, že název obce již během 19. století nedoznal žádných změn, v literatuře z konce minulého století a kolem roku 1900 je pevně ustálen do dnešního tvaru. Ani v době druhé světové války v letech 1939-1945, kdy jako v jiných případech neexistoval pro otec jiný, tj. německý znějící název, nebyl měněn, ale pouze přepsán odlišným pravopisem na Schoschuwka.
Z podaného výkladu názvu obce tedy vyplývá, že způsob jeho tvoření je nejbližší a jako nejpravděpodobnější z osobního jména Suš, jež významově velmi úzce souvisí s výrazem suchý nebo i z přenesených významů ke slovu suchý.
Zdroj: 600 obce Šošůvky, 1974